Téměř na rok přesně po prvním závodě (Ostravský půlmaraton) sem si zaběhl svůj první maraton. Opět na domácí ostravské půdě. Tréninkové dávky byly vyšší než před prvním závodem, ovšem ne zas tak vysoké, abych mohl pomýšlet na „dobrý čas“. Spíše to bylo o tom to doběhnout a opět nebýt poslední Jsem holt skromný běžec.

Trénink dlouhou dobu vypadal podobně jako loni, pravidelně nepravidelně sem vybíhal a pomalu sbíral kilometry. Velká tréninková změna nastala necelé 2 měsíce před závodem, kdy sem se docela náhodně přidal k běžecké skupině Mattoni Free Run, která běhala v Bělském lese. Za těch pár výběhů s nimi sem měl pocit, že sem nabral více zkušeností než za ten rok a půl, co sem běhal sám. 

Až do samotného závodu sem měl uběhnutou největší vzdálenost rovný půlmaraton. Ten loňský. V tréninku sem tuto vzdálenost nepřekonal, a tak tento závod byla hodně velká cesta do neznáma. Navíc bylo super počasí, 35 °C a slunce rozpalovalo ostravské silnice do ruda. 

Začal sem stejně jako loni, 6:10 jako rozbíhací tempo mi vydrželo 3 kilometry. Až do 13. kilometru sem jednotlivé kilometry držel pod 7:15 min/km. Pak přišlo hodně velké zpomalení a byl sem rázem nad 8:00 min/km. Slunce a občerstvovačky co 5 kilometrů v takovém pařáku mi braly síly rychleji, než sem čekal. Proto sem si nedělal hlavu s tím, že sem na občerstvovačkách úplně zastavil a kropil se vodou o sto šest. Půlmaraton sem měl v čase 2:33:50, což bylo zlepšení oproti loňsku o 4 minuty, a to mě ještě čekalo druhé kolo. 

Nejpomalejší úsek nastal na 26. – 30. kilometrů. Tam sem snad už ani neběžel a byl sem na hranici 9 min/km. Horko bylo čím dál větší a do cíle stále více než 10 kilometrů. A zase sám. Nikdo přede mnou, nikdo za mnou. To bylo docela deprimující. Nebylo se koho držet, aspoň vizuálně. S hlavou rozpálenou na 150 °C sem pokračoval a počítal snad každý metr, každý krok. Do příštího závodu už vážně musím jít s pořádným tréninkem. A tak metry pomalu ubíhaly a já se už ani nevím, jak blížil do cíle. Cílovou pásku sem proťal na 58. místě v čase 5:49:37 a zanechal sem tak ještě 2 soupeře za sebou. Pro mě to však byl heroický výkon a byl sem neuvěřitelně šťastný z toho, že sem dokázal zaběhnout maraton. Ty další už budou o vylepšování času.