S Tomášem jsme běželi bok po boku a čas si krátili hovorem. Tohle nám vydrželo asi do 30. kilometru. Pak sem výrazně zpomalil a Tomáš mi utekl. Na cca 32. kilometru nastala krize. Začalo se projevovat tréninkové manko. Měl sem natrénováno více než na svůj první maraton, ovšem můj trénink se stále zakládal na menších vzdálenostech a ty naběhané kilometry mi chyběly. Těch posledních více než 10 kilometrů sem tak běžel osamocen a snažil sem se ze všech sil doběhnout. Tempo ještě zvolnilo a já se nemohl dočkat cíle. Poslední stoupání před cílem, posledních 1200 metrů. Už sem se viděl v cíli, snažil sem se zvýšit tempo a snad se to i povedlo a do cíle sem běžel sprintem (pokud se tomu tak dá po 42 kilometrech říci). V cíli sem málem narazil do sanitky, která se tam přede mnou objevila a zatarasila mi cestu. Dostal sem na krk medaili za účast a zcela vyčerpán sem šel na zaslouženou pivní odměnu