Běh Hel-Ostrava – 5.-17.9. 2019
Den 1.
Den D nastal a já se vydal na cestu ve čtvrtek 5.9.2019 v 8:00 hod. Ráno jsme z ubytování došli na konec Helu na pláž, kde proběhlo předstartovní focení. Počátek mé běžecké cesty vedl v blízksti pláže a já se tak mohl kochat pohledem na světlý písek a výhled na moře. V dáli šlo vidět pobřeží Gdaňsku, kam mířily moje kroky.
Proběhl sem kolem přístavu a zamířil sem na cyklostezku vedoucí podél jediné příjezdové cesty. Počasí bylo přímo stvořené k běhu, pod mrakem, kolem 19°C, příjemný vánek od moře. Začátek sem rozběhl relativně rychle a první pauzu sem si dal po cca 10 kilometrech. Krátká osvěžovačka a pokračoval sem dále. Další pauza byla na 21 kilometru. Na cca 24. kiláku mi trochu ztuhly lýtka, ovšem byla to krátkodobá záležitost. Až do konce poloostrova Hel se mi běželo perfektně a po cca 36 kilometrů sem byl na jeho konci. Osvěžovací pauza a jelo se dále. Následovalo město Wladyslawowo a těsně před metou maratonu sem se dostal na pobřeží. Počasí se mírně zkazilo, začalo mírně pršet, trvalo to asi půl hodiny. Asi od 48. až do 63. kilometru sem měl nejhorší úsek. Cesta sice byla asfaltová, ovšem úzká a bez krajnic, takže když jelo auto, musel sem buď zastavit a uhnout na trávu nebo když to šlo, tak po té trávě běžet. Celý úsek se tak nesl asi v tomto duchu: 20 vteřin sem běžel po cestě, pak sem uskočil do trávy, běžel sem 15 vteřin po trávě a zase skok na cestu. Opět 30 metrů cesta, pak uskočit do trávy a zastavit. 20 vteřin sem čekal až projely auta, naskočil sem na cestu a běžel dlouhých 50 metrů, než se celé kolečko opakovalo. Musím říct, že tohle mě neskutečně vyčerpávalo, to věčné uhýbání, zastavování a znovu rozbíhání. Po 63 kilometrech sem se cítilhodně vyčerpaný. Proto sem se rozhodl, že to dnes odpískám po 70 kilometrech.
Po občerstvovačce a dočerpání vody sem se vydal na posledních 7 kilometrů. Naštěstí se po asi kilometrů objevil chodník a cyklostezka, takže sem toho ihned využil a jako mávnutím kouzelného proutku se mi vrátily síly. Bez problému sem zrychlil a velice záhy dorazil do dnešního cíle. Ten se nacházel pár metrů za místním obchodem Biedronka, asi 10 metrů za cedulí Gdynia. Zítra ráno tak startuji na začátku tohoto města.
Během dnešních 70 kilometrů sem vypil asi 6 litrů vody, dostal do sebe nezbytné magnezko, snědl 2 housky se šunkou a salámem (musím říct, že fakt výborné), něco málo rajčat, asi polovinu čokololády, 2 banány a 2 Bebe dobré ráno. Poslední 2 suroviny se mnou cestovaly v mé kapse. Jelikož nebylo takové horko, banán tentokrát nebyl flambovaný. Nesmím zapomenout ani na 2 energy bonbóny (byla taky dobré).
Celkový čas na trati byl 11:16:21, čistý běžecká čas pak 7:03:35, běžecké tempo 6:03 min/km (průměrná rychlost 9,9 km/hod.).
Den 2. - bude doplněno...;)
Den 3. - bude doplněno...;)
Den 4.
Den sem začal pozitivně naladěný. Pohled z okna naznačoval, že po včerejší mokré etapě dnes bude sucho a předpověď počasí to jen potvrdila. Využil sem všechny mastičky a tablety co sem měl po ruce a vzpomněl sem si na slova pedné písně:
Mám se fajn, je mi skvěle.
Jsem zdravý duch ve zfetovaným těle.
Jsem ranní ptáče, co zobe už od rána
Ibalgin, aspirin, zyrtec a guarana.
To je to pravý pro můj zobáček.
Takto nalazen mě Marek dovezl k bodu startu, udělali jsme potřebné foto a já vyrazil. Trasu jsme si včera detailně naplánovali a udělali pár změn v míře supportu. Trasa byla rozdělena a 12-13 km úseky, na které sem si vyčlenil 2 hodiny. Plán byl takový že vyběhnu v celou a po 6 km si dám do konce hodiny pauzu a zase v celou budu pokračovat.
Plán to byl dobrý, ovšem nepočítal s drobnou maličkostí, dalšími zdravotními komplikacemi. Už pár metrů po startu sem měl pocit, že mám kolena zalité betonem a z boku mi je ke všemu někdo provrtává zbiječkou. No bolest jak cyp. Takže hned po 500 metrech sem zastavil, přešel do chůze na pár metrů a nova se pomalu rozběhl. Takhle sem to jel snad prních 40 minut. Bolest mírně ustoupila, ovšem jen na pravé straně. ta levá dále bolela jak čert.
Po 6 km sem si dal první plánovanou pauzu. Byla neděle ráno a já stál kousek od kostela, ze kterého se linuly chorály. Raději sem pokračoval v cestě, aby se nikdo nesnažil mi ty hlouposti vytlouct z hlavy a dovést mě na správnou víru 
Zdolal sem metu 200 kilometrů a pokračoval na první záchytný bod. Došlo k očerstvení, Marek mi z hotelu dovezl snídani, kterou sem nestihl, výměna vod y a jede se dále.
Bolest se se mnou táhla stále, nepomohl ani Voltaren, Brufen byl v tomto případě taky neúčinný. Pozitivní na tom všem bylo, že mé problémy s modřinou na kotníku byly rázem pryč
Na 17. kilometru si se mnou opět zašpásovala navigace a nechala mě nadběhnou si zbytečně 3 kilometry. To bylo u řeky Wisly a když sem vzápětí přecházel kilometrový most přes tuto řeku, měl sem v hlavě vyvěšenou černou vlajku. Nálada na bodě 0, odhodlání žádné a chuť pokračovat se limitně blížila k nule. Pak sem se promotal kousek skrz síliště, další hrátky s navigací a totálně psychicky vyčerpaný sem se rozpláznul na autobusové zastávce. Přímo naproti kostela. Tak sem na něj tupě čuměl, v hlavě vymeteno. I taková maličkost, jako že si nadejdu těch pár km se mnou v tu chvíli neuvěřitelně otřásla. Moje psychické rozpoložení se ovšem ještě zdaleka neblížilo spodní hranici dne. Marek byl blízko, asi 1 500 metrů tak sem se za ním vydal. Hodil sem na sebe suché věci, měl sem pocit, že sem více mokrý než včera když pršelo a po asi čtvrt hodině sem pokračoval. To jsme byli asi na 23. kilometru.
Dalších 7 km se neslo v podobném duchu, bolest kolena mě nutila k častějším pauzám, ovšem stále sem mohl běžet. Něco po poledni se mi stala i milá příhoda. Cca před 30. kilometrem sem probíhal kolem nějakého domku a ani nevím proč, sem se na něj zadíval. A za oknem stála slečna, co si zrovna převlíkala tričko
Na 38. kilometru jsem se opět potkal s Markem, pauza tentokráte byla delší, opět proběhla výměna propocených oděvů. Domluvili jsme se, že Maro zajede na hotel, dá sušit mokré věci, ověří kde se dá navečeřet a zjistí, do kolika je možno využít hotelový welness. Maro se tak vydal k hotelu a já k metě 40. kilometrů.
Na záda sem si poprvé hodil camel bag a vyrazil. Až do cca 41. km to šlo, když se pak můj psychycký i zdravotní stav dostal na samotné dno. Po asi minutové pauze jsem chtěl pokračovat v cestě. Krok a … Nešlo to. Nebyl sem schopný v tu chvíli ani stát, natož činit nějaký pohyb. Svalil sem se na zem a držel se a bolavé koleno. Po chvíli sem to opět zkusil a s bolestivou gimasou ve tváři (ne že bych jich za ten den neměl natrénovaných dost) sem pomalu a ještě pomaleji pokračoval. V tu chvíli mi společnost dělala tato slečna, která na mě chvilkama koukala.
Asi na 47. kilometru za mnou dojel Marek a domluvili jsme se, že dnešek ukončíme na metě 50 km. Maro jel napřed a já stylem nestylem počítal kroky a metry do cíle. Paradoxně zrovna následující 2 kilometry se mi běželo reativně dobře, bolest sice vystřelovala z kolene všemi směry, ale aspoň sem se mohl hýbat. Na 49. km sem Markovi řekl, že teď je to oukej, že pokračujeme k padesátce. Zastavil sem asi na 30 vteřin a když sem se chtěl znovu dát do pohybu, opět sem skončil na zemi. Nešlo to. Po krátké konverzaci s Jirkou Lebedou, který něco podobného zažil loni sem se opět postavil a odbelhal se na cílovou metu. 50 km bylo za mnou.
Nutné foto, pak do auta a rychle na hotel. Tam jsem využil hotelový bazén, výřivku i saunu k dobytí baterek. Bolest mírně ustoupila, zvládl sem i schody. Následovala super večeře, pivko a pak i za pomocí fénu probíhalo sušení věcí.
Na noc sem si dal na bolavé koleno Prieznitsův obklad a s nadějí, že ráno bude lépe sem šel spát.
Čistý běžecký čas 6:15:48, vzdálenost 50,03 km.
Průměrné tempo 7,31 min/km.
Průměrná rychlost 8,0 km/hod.
Celkový čas na trati 9:36:51.
Den 5.
Na začátku sem si říkal, že pokud budu po 5 dnech pokračovat, tak už to dám. Mno, dnes se na věc dívám jinak. Ale popořadě.
V noci sem měl na koleni Prieznitze a ráno se zdálo, že by to mohlo jít. Počasí se tvářilo všelijak, zima nebyla, ovšem předpověď hlásila přeháňky a po obědě trvalejší déšť. Ráno sem v poklidu posnídal, zesumíroval předchozí den a v naprostém poklidu jsme s Markem vyrazili na startovní bod. Start tak pro mě dnes začal až v 10:48, ovšem popravdě nebylo kam spěchat.
První metry vedly po mírně kamenité cestě a já si řekl, že začnu pomalou chůzí. Na tomto terénu pošetřím koleno. Po asi kilometru sem se dostal na asfalt a trochu to rozběhl. Na několik desítek metrů, než sem opět přešel do kroku. Neměl sem problém jít svižněji, ovšem v pomalém běhu už ano. Takto sem to tedy střídal a zkoušel znova a znova asi 3 kilometry. Do toho se přihnal lokální mrak s několika vlnami deště, naštěstí nic intenzivního. Ten přišel asi o 10 minut později a já ani nevím, jak sem se rozběhl a běžel sem asi 1 200 metrů bez jakýchkoliv náznaků zdravotních potíží. Jelikož se déšť stupňoval a já byl jen v tričku, zvolil sem variantu přečkat to v suchu v autě.
Usušil sem se, nahodil na sebe bundu, počkal až déšť přejde, respektive ta nejintenzivnější vlna a pokračoval sem. Opět takovým indiánským způsobem. Přibližně na 9. kilometru mě čekal Marek v malé místní restauraci, kde jsme si dali pizzu, přečkali další déšť a domluvili se, že těch 20 dnes nějak zvládnu. Ubytování jsme si sehnali stejné jako předchozí noc, takže plán spočíval v tom, dostat se k němu co nejblíže.
Najezen sem se tak vydal na další etapu. Poklidný indiánský styl byl jediná možnost a vcelku se mi i běželo/šlo dobře. Až do pauzy na těsně před 14. kilometrem. A stejný příběh jako včera. Jen sem zastavil a už to nerozchodil. Marek byl s autem asi 150 metrů za mnou a viděl, jak tam stojím s rukama opřenýma o kolena a bezmocně koukám kolem sebe. Došoural sem se do auta a se slovy dneska konec jsme odjeli na hotel.
Program na odpoledne jsme tak vyplnili návštěvou vířivky a sauny. Zítra je taky den a pokud budu pokračovat (pevně doufám, že ano), mé kroky budou směřovat na jih, domů do Ostravy. Je tak přede mnou cca 400 kilometrů v 8 dnech, což je 50 km denně. Za předpokladu, že mé koleno vydrží alespoň normální chůzi bez komplikací, v úterý 17. září dojdu domů. Den číslo 5 mám za sebou a vůbec si nejsem jistý, jestli domů dojdu nebo dojedu. Zítra se úplně odmlčím a půjdu na krev, za hranu, prostě kam až bude třeba, abych těch 50 kilometrů zdolal. Předpověď počasí je optimistická, pršet by mělo jen v noci, takže ráno bude aspoň čistý vzduch.
Dnes sem zvládl 13,87 km…
