Před závodem sem si dal kilometřík na rozběh ať se rozehřeju a nastartuju tělo. Samotný závod sem rozběhl docela rychle, tempo 5:10 bylo zbytečně moc ostré. Těch prvních 10 kilometrů sem tempo hodně střídal, prvních 5 km sem měl za 27:50 a mezičas na 9,5 km byl 51:49. Čas hodně rychlý, srovnatelný s časem na půlmaratonu. Dobrovolně povinně sem v následujících kilometrech zpomaloval. Zpočátku to bylo dobrovolné, pak už povinné 😊 Metu půlmaratonu sem proťal v čase 2:03:17. Závod byl jednokolový, jen některé pasáže se běžely dvakrát. Budapešť je opravdu hezké město a i během závodu byl čas na dlouhých rovinkách se kochat krásami tohoto města. Start i cíl byl v parku poblíž Zoo, většina trasy vedla podél Dunaje. První polovinu závodu sem držel tempo pod 6 min/km, ovšem s každým dalším metrem sem zpomaloval. 21 kilometrů, na které sem měl perfektně natrénováno bylo za mnou a 21 nenatrénovaných ještě přede mnou. Nejhorší to pro mě bylo před 30. kilometrem. Tam přišla první velká krize a největší zpomalení. Další velká krize přišla mezi 37–38. kilometrem. Kousek do cíle, už jen posledních 5 kilometrů. Už ani nevím, co všechno se mi honilo hlavou. Jedna z myšlenek byla, že mi v hlavě šrotovaly hodinky a kalkulačka a počítal sem, jestli to do těch 4:30 zvládnu nebo ne. Po 36 kilometrech jsme opustili Dunaj a běželo se po hlavní cestě téměř pořád rovně, na 40. kilometru jsme nabrali směr park a poslední kilometr už byl skrz park do cíle. Zde už sem viděl ty lépe trénované borce, co už proběhli cílem a pomalu už si to vykračovali parkem. Ten posední kilometr byl hodně o počítání. Startovní čas pod 4:30 nedám, ovšem důležitý je ten čipový. Podle hodinek by to mohlo vyjít. Poslední zatáčka a cílová rovinka. Zapnul sem své turbo motory a pár běžců v závěrečném sprintu ještě předběhl a hurá, byl sem v cíli. Cílový čas mě moc nepotěšil, ovšem čipový ano. Mise splněna, bylo to hluboko pod 4:30:00.